Univerzum

Na začátku dvacátého století žil v jednom městě katolický farář, který se zamiloval do své kuchařky. Protože na rozdíl od nynějšího duchovenstva věřil v Boha a věděl, že by jej za smilstvo potrestal, tak vystoupil z církve a oženil se. Aby mu v dalším životě již nic nemohlo připomínat bývalé povolání, rozdal mezi své přátele veškeré předměty, které nějak souvisely s náboženstvím. Tak se stalo, že sestra mého dědečka – prateta obdržela od něj nádhernou olejomalbu, originál od slavného mistra Úprky znázorňující Ježíše Krista na hoře Olivetské.
Obraz pověsila na čestné místo v obývacím pokoji a třikrát denně se pod obrazem vroucně modlila k pánu Bohu. Ale jen do určité doby. Jednoho dne ji navštívil nějaký pán z vesničky nedaleko bydliště slavného malíře-autora obrazu. Jak se podíval na tuto olejomalbu, tak se dal do velkého smíchu. „Jejda, to je židovský ožrala Kón od nás z Vrbky! Ten sa nechávál od Úprky malovat za pár korun, aby mněl za co slopat! A jak ho mistr trefíl!“
Když to prateta uslyšela a uvědomila si, že se modlí k žijícímu opilci, tak okamžitě sundala obraz ze zdi. Na druhý den zavezla toto dílo do Olomouce sestře. Ta v Boha nevěřila, tak se nebude k notorikovi z Vrbky modlit. Ale život tropí hlouposti. Obraz skončil v nedaleké vesničce v kostelíku. Místní věřící se před ním vroucně modlili a taktéž v duchu žádali pro sebe a své blízké uzdravení, či jinou nebeskou pomoc.
Mezitím se to pratetě nějak rozleželo v hlavě a tak se vydala do Vrbky ověřit, zda opravdu existuje nějaký místní židovský občan, který by stál někdy modelem slavnému mistru Úprkovi. Velmi by ji mrzelo, že se zbavila vzácné olejomalby zbytečně. Bohužel bylo všechno pravda. Opilý Kón existoval. Dokonce s ním mluvila osobně. Byl na pokraji psychických sil. Řekl jí doslova toto: „Paninko, já budu muset s tím chlastem okamžitě skončit! V poslední době stále slyším v sobě nějaké hlasy, jak mne prosí o uzdravení, nebo jiné nemožnosti! Dokonce slyším, jak se ke mně nějací křesťané modlí! Tak ale delirium z chlastu snad nevypadá! Ale na druhou stranu-když nechlastám, tak to neslyším! To se nedá vydržet!“
Milá prateta měla tedy jistotu, že se modlívala k notorikovi z Vrbky. Ale proč jsem si na tuto příhodu z dětství vzpomněl až po šedesáti letech? Nedávno jsem navštívil bývalého kolegu bydlícího v okresním městě. Poseděli jsme spolu v cukrárně, ale původně to měla být restaurace. Kolega však odmítnul veškerý alkohol s tím, že nedávno oslavovali s jedním akademickým malířem úspěšný prodej velkého obrazu. Byl to obraz Panny Marie, který nyní visí v nově postaveném kostele „Neposkvrněného početí Panny Marie“.
Když se kolega ptal akademika jestli namaloval obraz jen tak podle představ, tak mu odpověděl: „V Praze není problém sehnat krásnou modelku. Ta, co mi stála , byla i levná. Je to prostitutka která bere drogy a je ochotna za pár stovek stát celé hodiny v atelieru nahá.“ V tu chvíli jsem si uvědomil, že se může opakovat obdobná situace jako před víc než půl stoletím. Maminky se budou modlit k obrazu prostitutky, aby jejich dcery nepropadly smilstvu. A jestli drogy mají obdobný účinek jako alkohol, má tato Pražačka po klidném spaní. A když jsem si představil kolik obdobných obrazů visí v kostelech, nebo domácnostech, tak mi bylo do smíchu! K jakýmžto lidem se obracejí věřící katolíci ve svých modlitbách? Proč je kněží neučí celé první přikázání, ale jen „V jednoho Boha věřit budeš!“ Všichni věřící občané modlící se před sochami a obrazy se dopouští těžkého hříchu proti prvému bodu desatera Božích přikázání! A co tak se ještě někdy zamyslet nad zbývajícími devíti ! To by bylo velmi zajímavé!