Univerzum

Na začátku dvacátého století žil v jednom městě katolický farář, který se zamiloval do své kuchařky. Protože na rozdíl od nynějšího duchovenstva věřil v Boha a věděl, že by jej za smilstvo potrestal, tak vystoupil z církve a oženil se. Aby mu v dalším životě již nic nemohlo připomínat bývalé povolání, rozdal mezi své přátele veškeré předměty, které nějak souvisely s náboženstvím. Tak se stalo, že sestra mého dědečka – prateta obdržela od něj nádhernou olejomalbu, originál od slavného mistra Úprky znázorňující Ježíše Krista na hoře Olivetské.
Obraz pověsila na čestné místo v obývacím pokoji a třikrát denně se pod obrazem vroucně modlila k pánu Bohu. Ale jen do určité doby. Jednoho dne ji navštívil nějaký pán z vesničky nedaleko bydliště slavného malíře-autora obrazu. Jak se podíval na tuto olejomalbu, tak se dal do velkého smíchu. „Jejda, to je židovský ožrala Kón od nás z Vrbky! Ten sa nechávál od Úprky malovat za pár korun, aby mněl za co slopat! A jak ho mistr trefíl!“ Čítať ďalej…

Jak by to asi dopadlo, kdyby se Ježíš vrátil?
Králové by zase přijeli, či by se v Betlémě ztratil?

Hvězda by zase zářila na myrhu, kadidlo, zlato?
Nebo by třem králům návštěva nestála ani za to?

Kdyby se narodil ve chlévě, kde stojí telátko s oslem,
nevím zda vládcové zvěděli by se o tom poslem? Čítať ďalej…

Když ještě nikde nic nevzniklo, v době kdy nebylo světa,
nebylo Vesmíru, nebylo člověka, nemohla napsat se věta.

Bylo však od dávna něco, nebo snad možná cosi,
co lidé Bohem jmenují a o všechno jej prosí.

Ten Někdo, nebo jak to zvát – v podstatě je to síla.
Někdo jí denně děkuje, jiný zas stále jí spílá. Čítať ďalej…

Když končil podzim, kluci si pomalu chystali sáňky a lyže ke sněhovým radovánkám. Už z prvního sněhu Jenda s kamarády postavil před domem sněhuláka, který nesl stopy jeho uměleckého nadání, protože skoro věrně znázorňoval věčně žíznivého obecního policajta Nováčka. Jen mu scházelo trochu obarvit nos na červeno, aby byl jeho věrnou kopií. Jeník měl na jeho výrobu dostatek času, i proto byl sněhulák vymodelován v nadživotní velikosti. Jeníka napadlo, že udělá se svým uměleckým dílem zvláštní experiment. Čítať ďalej…

Člověk prý v bolestech umírá, ale se v nich i rodí.
Je to zde slzavé údolí. Tak už to v životě chodí.

Každičký úsměv je vykoupen bolestnou událostí.
Radost je střídána žalem, veselost zase zlostí.

Svět už je takový. Všechno se střídá.
Za troškou bohatství přikročí bída. Čítať ďalej…

Vesmír je plný života, všech forem energie.
Jak lidské srdce obrovské mohutně v rytmu bije.

Pulsace vesmírná nekonečnem se šíří.
Z planety na kometu. I do černých děr snad míří.

Pulsar, či kvasar, nebo červí díra. Názvů má hvězdná krása bezpočet.
A vzdáleny jsou tyto perly nebes stamilióny světelných let. Čítať ďalej…

Když začal Jeník chodit do školy, byla ještě každá třída vyzdobena jak nezbytným portrétem prezidenta Gottwalda, tak symbolem křesťanství - velkým křížem s tělem ukřižovaného Ježíše Krista. K vyučovacím předmětům patřily také hodiny náboženství, ve kterých vyučoval kněz - katecheta, který se dětem věnoval v době, kdy nebyl zaměstnán povinnostmi v místním kostele. Většina dětí chodila do náboženství docela ráda, protože to byl jeden z mála předmětů, ze kterého ještě nikdo nikdy nepropadl. Čítať ďalej…

Ale Jeník nemohl stále zůstat malým chlapcem, který žije jen v bezstarostných hrách. Jednoho dne dorostl do školních kalhot, které měl táta pro něj už dávno nachystané. Ostatně, mezitím se nějak všechno změnilo. Přišlo “slavné” únorové vítězství pracujícího lidu a tátovi zakázali provozovat živnost. Nastoupil do místní továrny na podřadnou práci za pár korun. Neměl požadovanou kvalifikaci a podlomené zdraví mu nedovolilo vykonávat lépe placenou, ale fyzicky náročnější práci. Jeníček vykročil do života jako syn bývalého živnostníka, tedy ne zrovna s tím nejlepším kádrovým materiálem. Rodičové měli zpočátku strach, že jim Jeník ze školy uteče - jak to učinil již jednou ve školce, ale jejich obavy byly liché. Jendovi se ve škole okamžitě zalíbilo a třídní učitelku oslnil ihned první den tím, že nejen napsal na tabuli čitelně celé svoje jméno, ale dokázal totéž i azbukou, protože jeho sestra chodila již do třídy, kde se vyučovalo ruštině a Jeník se ledasčemu od ní přiučil. Čítať ďalej…