Univerzum

Nedávno jsem sledoval v televizi zábavný pořad pana Šípa, který si pozval mimo paní Kludské a Skořepové také zpěvačku Ilonu Czákovou. Ta s úsměvem vyprávěla o tom jak se zúčastňuje čarodějnických sletů. Popisovala v hrubých rysech co se tam asi odehrává. Mimo jiné si provádějí očistu svých duší tím, že všechno o čem se domnívají že je v nich špatné, věnují bohyni zla. Ta to příjme s povděkem, protože ji to energeticky živí. Podle našich moderních čarodějnic tím “zabijí dvě mouchy jednou ranou”. - Samy se lehce zbaví toho co je pro ně špatné a bez jakékoli další úpravy to předají něčemu, nebo někomu, komu to velmi prospěje. To si ale děvčata představují velmi jednoduše. Čítať ďalej…

V úvodnom diele som sa rozpísal o klasickom využití sily myšlienok, ale teraz sa podelím o jeden zaujímavý typ myslenia, ktorý som objavil v knihách Josepha Murphyho. Pomocou týchto sústredených myšlienok meníte myslenie druhých ľudí voči vašej osobe.

Keď som chodil na strednú nemal som tam rád niektorých učiteľov a na oplátku som nebol sympatický i ja im. Jednu učiteľku som už pomaly nemohol ani zniesť a tak som jej teda Čítať ďalej…

Každý má nejaké tie životné skúsenosti s oblasťami, ktoré ho zaujímajú. Aby ste verili, že to čo zaujíma mňa; to o čom je tento web, nie sú iba výmysly, uverejním moje osobné skúsenosti. Začnem teda pekne poporiadku od samotného štartu trate, ktorá nie je vymedzená a zatiaľ ani neviem, kde leží jej cieľ. Ten štart bolo CD s filmom The Secret (Tajomstvo), po ktorého pozretí som mal ihneď v mojich ,,filozofických“ otázkach jasnejšie. Film v podstate popisuje, ako sa naučiť využívať myšlienky vo svoj prospech a pomocou nich priťahovať určité situácie, ľudí, lásku, šťastie, majetok, peniaze, atď. Po takejto prezentačnej vete mnohí ľudia začínajú byť skeptický, ale bez tak sú naďalej zvedaví hlavne na to, či to funguje. S čistým svedomím môžem povedať, áno naozaj to funguje. A nie je to žiadne tajomstvo, ako názov filmu prezentuje. To je len reklamný ťah. O postupoch myslenia v The Secret som sa už rozpísal. Teraz by som rád napísal o mojom osobnom využití, nie len sústredených predstáv. Čítať ďalej…

Když začal Jeník chodit do školy, byla ještě každá třída vyzdobena jak nezbytným portrétem prezidenta Gottwalda, tak symbolem křesťanství - velkým křížem s tělem ukřižovaného Ježíše Krista. K vyučovacím předmětům patřily také hodiny náboženství, ve kterých vyučoval kněz - katecheta, který se dětem věnoval v době, kdy nebyl zaměstnán povinnostmi v místním kostele. Většina dětí chodila do náboženství docela ráda, protože to byl jeden z mála předmětů, ze kterého ještě nikdo nikdy nepropadl. Čítať ďalej…

Ale Jeník nemohl stále zůstat malým chlapcem, který žije jen v bezstarostných hrách. Jednoho dne dorostl do školních kalhot, které měl táta pro něj už dávno nachystané. Ostatně, mezitím se nějak všechno změnilo. Přišlo “slavné” únorové vítězství pracujícího lidu a tátovi zakázali provozovat živnost. Nastoupil do místní továrny na podřadnou práci za pár korun. Neměl požadovanou kvalifikaci a podlomené zdraví mu nedovolilo vykonávat lépe placenou, ale fyzicky náročnější práci. Jeníček vykročil do života jako syn bývalého živnostníka, tedy ne zrovna s tím nejlepším kádrovým materiálem. Rodičové měli zpočátku strach, že jim Jeník ze školy uteče - jak to učinil již jednou ve školce, ale jejich obavy byly liché. Jendovi se ve škole okamžitě zalíbilo a třídní učitelku oslnil ihned první den tím, že nejen napsal na tabuli čitelně celé svoje jméno, ale dokázal totéž i azbukou, protože jeho sestra chodila již do třídy, kde se vyučovalo ruštině a Jeník se ledasčemu od ní přiučil. Čítať ďalej…

Jeník měl jednoho velmi dobrého kamaráda - Frantu, se kterým si hrával jak doma, tak i venku na ulici. Jak jim přibývalo let, tak se prodlužovaly i vycházky z rodného domu. Zpočátku to byly vzdálenější ulice v městečku, ale zanedlouho se kluci odvažovali až za město do polí. Pro kluky to bylo úplné eldorádo. Na polích nikdo úrodu nehlídal, a tak se mohli dosytnosti najíst všeho, co se urodilo. Zprvu to bylo jenom ovoce, toho byl na stromech okolních sadů nadbytek, ale pak se hoši naučili opékat i brambory nebo kukuřičné klasy. Domů se vracívali hodně pozdě, protože hlad je nehonil. Čítať ďalej…

Jeníkovi začal nový život. Jen matně si vzpomínal na ty doby, kdy bezmocně ležel v postýlce, všechno ho bolelo a nemohl dýchat. Sem tam mu probleskla myslí vzpomínka na to, jak jej občas sestra vyvezla na ulici v dětském kočárku a jak na něj jednou při hraní zapomněla a nezabržděný kočárek se řítil dolů z kopce neznámo kam. Ty doby byly už nenávratně za ním. Se sílícím zdravím se v Jeníkovi znovu probouzely uličnické sklony a otcova ruka měla zase každou chvíli práci. Při jednom výprasku si Jeník v duchu pomyslil: “Kdybys byl také tak nemocný, jako já, tak bys mne nebil!” Bohužel se tato jeho myšlenka záhy naplnila. Tatínka museli převézt jednou rychle do nemocnice, kde po operaci strávil mnoho měsíců na lůžku. Čítať ďalej…

Docela zaujímavý dokument, ale osobne si myslím, že život rokom 2012 nezanikne, len sa zem trocha očistí. Buď sa budeme zabíjať sami, alebo to za nás spravia katastrofy. Všetko má proste svoj koniec a začiatok, treba sa s tým zmieriť. Na troskách zničenej civilizácie, vyrastie nová. Ak si svet okolo seba všímate, zistíte, že je bipolárny. Najlepšie to vystihuje symbol Taoizmu - Jing Jang. Den a noc, svetlo a tma, láska a nenávisť, šťastie a smútok,… Keby niet jedného, neoceníme chuť druhého. Tak isto je to i z časom. Striedanie zlých a dobrých období. Preto čím viac si jedna civilizácia vytrpí, tým viac bude čakať nasledovnú dobrého. Otázka je len ako dlho zostane nová civilizácia neskazená a tým sa vyhne zániku. Dokument berte z nadhľadom. Urobte si vlastný záver. V dnešnej dobe berú ľudia informácie z médií ako svoju pravdu a to je chyba! Treba viac čítať ako počúvať iných.

Podľa mňa sa k dnešným propagačným médiám hodí tento citát: Čítať ďalej…